Galerie MY 2007

Samostatnou výstavou s názvem “Ovoce stromů rajských” se výtvarnice Blanka Brožová po dlouhých devíti letech vrací do prostor jablonecké galerie My.

Její, u postmodernistů ojedinělá technika kresby pastelem či akvarelem na papíře, která jakoby ani nepatřila do světa konceptuálních experimentů a videoinstalací umělců příchozích na scénu v devadesátých letech minulého století, se dnes představuje v neznámé formě.

Dlouhodobě kompozičně i technicky stálá kreslířka překonala jednu z dříve vytyčených hranic. Od temných uhelných tónů předešlých prací přešla autorka k jásavým barvám pastelů a akvarelů. Od mrtvé přírody přešla k živým plodům. Samotná kompozice a položená otázka však přesto zůstávají neměnné. Zdánlivě banální témata v líbivých tónech a varující objemnosti nás nenechají v

klidu.

Podíváme-li se blíže pod předem odkrytou slupku zralého ovoce, najdeme zde nejen nepopíranou inspiraci holandskou školou zátiší, která stála u počátku celého projektu. Citron z obrazu Zátiší s citronem Jana Jansze van de Velde byl vyjmut a osamostatněn. Vzniklo tak zátiší o jednom předmětu, u Brožové již zakotvená standardní poloha, které se věnuje od studijních let a se kterou v roce 1996 absolvovala pražskou AVU. Začala se tím tak konfrontace předmětu bez jakékoliv podpory v nejbližším okolí. Začal se jeden zápas současného člověka o jeho vlastní duchovní existenci v daném světě.

Další snadno identifikovatelné plody jako pomeranč nebo papaya jsou pak již autorčiným rozvinutím původní myšlenky, jejím zobecněním, které vede až k vrcholu celého celku, mimořádné expresi granátového jablka. Energie jeho jader je sice pojmově nezachytitelná, ale tím možná naléhavější.

Tematickou universalitu najdeme i ve vztazích párového ovoce. Otevřenost jednoho a uzavřenost druhého nám evokuje vlastní životní zkušenosti. Zobrazená problematika mezilidských vztahů, se tak stává dalším psychologickým průzkumem do banálních situací. Protože si však tyto obrazy odbývají svůj vlastní dialog, již nemusí a možná ani nemohou komunikovat s divákem tak syrově a přímo, jako zátiší o jednom předmětu.

U ovoce se však autorka nezastavila, druhou fází vystaveného projektu jsou její práce se skupinou at’ už čajů anebo semen, které zatím čekají ve formě studií na další interpretaci. Jako čaj trpká výtvarnice zde otevřela další kapitolu svojí tvorby. Nám pak nezbývá než počkat si na vyústění snahy Brožové v jejích pracích budoucích.

Martin Židlík, Jablonec. 2007

Scroll to Top