Rozhovor první „Šípky- Ty a já“
Ty a já…podzimní inspirace orosenými šípky ve zlatavém chvění barvících se listů na blankytné obloze
a milostná píseň Petra Muka…
…Ty a já teď a tady
to je láska,jak ji znám
nekonečná dlouhá pouť
k modrým oázám..
Rozhovor I.
On:
Šípky?…snad tak hladké a příjemně červené-taková červená je mi blízká.
Každý ten šípek je snad jedno milování-kulaté,samo málo říkající,
jako jediný plod té plané růže…
Avšak plná hrst těchto plodů je jako milování na pokračování,
jako dlouhý příběh,
štědrost!
Ona:
Ty šípky nosí korunky,jako král a královna.
A ty korunky mají háčky- chapadýlka, jako chobotničky .
A jsou tak pěkně orosené jako Tvá zpocená kůže, jako naše vlhké rty.
A lístky? Třpytivé zlato rozkoše,
překrásná,neuchopitelná pomíjivost,
která se opakuje a navrací v pravidelném rytmu zákona přírody,
spolehlivost!
To mám ráda. )
…
Rozhovor druhý „Líska-to,co je skryté“
V jarním parku mne fascinovaly jehnědy obalené lískové keře.
Samčí květy lísky visely z větví jako nádherné girlandy,jako vodopád.
Teprve když jsem se do keře úplně pohroužila a pozorovala jsem větvičky zblízka, jakoby zevnitř keře,upoutaly mou pozornost mnohem nenápadnější a tak rafinované samičí pupeny..měly takové červené střapečky: )
Později jsem lísku malovala při poslechu písně Love to hate you/Láska Tě spoutá
…láska a hněv sourozenci vášní,
ti co spolu tajně chodí spát…
76x48cma:
ONA:
Líska je zvláštní strom.
Jehnědy vidíš z dálky. Je jich plno ,jsou všude,jsou jako vodopád…
Ale..samičích květů si všimneš až zblízka a tak náhodou.
Připomínají červené jazýčky,háďátka…a nastavují se pylovým zrníčkům: )
/BB/
ON:
Podívej, líska…
Jsme jak její plody –
já dlouhán, ty nízká,
tak různí…
Dva schody nás dělí,
když tulíš se ke mně.
Ty tichá, já smělý,
já v tobě, ty ve mně.
Ten,který tě líbá,
ať neusneš bez nálady.
Dvě hračky osudu,
Kvetoucí protiklady…
/IS/